Poslání

kapitola 1

Nad krajinou se již snášel soumrak, když vtom ticho prořízl vzdálený dusot. Na horizontu se v slabé záři zapadajícího slunce objevila silueta jezdce. Pod dlouhým pláštěm se nedal přehlédnout velký a těžký meč. Jezdec byl zahalen v kápi a velký vak připevněný k sedlu prozrazoval, že se vydal na dlouhou cestu. Muž i kůň byli notně zaprášeni a znaveni.
Pod statným dubem stojícím osaměle u cesty se kůň zastavil. Jezdec si pohybem ruky stáhnul z hlavi kápi a odhalil kštici šedivých vlnitých vlasů. Mužova tvář měla ostré rysy a pár vrásek nasvědčovalo, že již dávno není mladým jinochem. Jeho pronikavé hnědé oči bloudily po zešeřelé krajině ve snaze objevit bezpečné místo pro nocleh. Po chvilce uvažování pobídl koně k nedaleké roklince, na jejímž dně byla mezi stromy malá mýtinka, která byla jako stvořená pro odpočinek vyčerpaného pocestného.
Jeden z posledních paprsků zapadajícího slunce sklouzl po jezdcově siluetě a jeho odlesk na pár vteřin spočinul na kovovém ornamentu, houpajícím se na vykládaném řetězu na mužově hrudi. Královská pečeť na ornamentu dávala tušit, že tento jezdec nebude obyčejným pocestným.
Na svůj věk hbitě seskočil z koně a uvázal ho k nedalekému stromu. Z vaku vytáhl kus chleba a sušeného masa společně s kameninovou nádobou na vodu. Pohodil na zem plášť a usedl, aby se nasytil. Oheň se neodvážil rozdělat – byl by vidět na míle daleko, a v těchto dobách nebylo radno na sebe zbytečně upozorňovat. Pomalu ukusoval maso a chléb a poslouchal šum ztemnělé roklinky. Přemýšlel o své cestě a úkolu, který mu byl uložen samotnou královnou Vianou. Tento muž byl Goran, bývalý velitel královských vojsk a poslední královnin důvěrník.

„Gorane!“
Vzdálené bušení sílilo, přímo úměrně k tomu, jak se královnin důvěrník probouzel z příjemného snu.
„Kdo to kčertu...“
„Gorane, to jsem já, Max! Otevři, přijel posel! Je právě na hradě!“
Goran byl rázem na nohou. Instinkt starého vojáka mu napovídal, že jeho chráněnec, syn starého přítele Cornelia, by ho nebudil uprostřed noci pro nic za nic. Ostatně, věděl že musí být připraven na všechno. V zemi zuřila válka. Mocný král ze severu, Hogan, zatoužil po trůnu královny Viany, jehož dobytí pro něj znamenalo velmi významné posílení moci a rozšíření provincií až k území svého největšího rivala – odvěkého nepřítele, krále Agasse. Vianino království, tato křehká linie mezi oběma znepřátelenými panovníky, bylo vybudováno jako zázrakem jen díky velké diplomacii jejího chotě Lucasia, který ovšem, ač byl velice schopný stratég, nedokázal poručit sám sobě, a před deseti lety podlehl svodům princezny Noiry ze západní provincie Hoganova království. To byla pro krále velice vhodná záminka pro napadení Vianina výsostného území. Agassus sice okamžitě přispěchal na pomoc, ale několikaleté boje jeho armádu vyčerpaly natolik, že začal uvažovat o stažení svých vojsk a pozvolnému opuštění království, které pro něj znamenalo pouhou zesílenou obrannou linii.
Tím pádem veškerá tíha zadržení Hoganovy armády spočívala na malém a špatně vyzbrojeném vojsku královny Viany. Situace už byla natolik vážná, že v celé zemi nezůstal jediný jinoch a jediný muž v bojeschopném věku – všichni byli odveleni na sever, ve spěchu vycvičeni královskou gardou, a pak nemilosrdně vtaženi do víru bitev. Zpočátku jejich odhodlání vítězilo nad přesilou silné armády, ale postupně začali všichni tito narychlo svolaní dobrovolníci ztrácet pozice – nebylo již dost schopných velitelů, kteří by dokázali využít strategického postavení a prolomit blokádu Hoganových žoldáků. Bylo jen otázkou času, kdy padne Severní val, který dosud chránil zemi před přímým vpádem Hoganova vojska. To věděli všichni. Všichni, co ještě zůstali na královnině hradě.
Goran byl během okamžiku oblečen a chvatně si jednou rukou připínal kožený pás s mečem, zatímco druhá ruka ve tmě šátrala po petlici na dveřích.
„Maxi!“ Goran otevřel dveře dokořán, aby Max s pochodní v ruce mohl projít dovnitř. Mladík ale zůstal stát ve dveřích.
„Strýčku, musíš se mnou do paláce! Teď hned. Je to...“
„...královnino přání, já vím, přerušil ho starý voják, dobrá, jdeme!“

Spěchali tmavými dlážděnými uličkami starého města, a mrtvé ticho rušila jen ozvěna jejich kroků. Goran pozoroval Maxovu pochodeň, a náhle mu hlavou proběhla dávná vzpomínka.....

...královna Viana se odvrátila od krbu. Její husté černé vlasy splývaly přes červený šat, vykládaný rubíny a brokáty. Jemná štíhlá ruka tiše zavřela knihu, kterou ve svitu krbového ohně četla celý večer. Unaveně usedla do pohovky u okna a její tmavé oči se upřely na postavu vojáka, stojícího u dveří.
„Tille!“
Nikdo Goranovi neříkal jeho dávno zapomenutým jménem. Jen královna Viana měla tohle privilegium.
„Královno?“ Goran přikročil blíže ke své panovnici.
„Víš něco o mém....o králi?“
Goran si povzdechl.
„Jen to, co vědí všichni, má paní...“
Královna se na něj upřeně podívala:
„Tille, nejsi upřímný ke své panovnici. Strávil jsi s králem spoustu času. To se nikdy o ničem nezmínil? Nikdy nemluvil o té...?“
Goran uhnul pohledem a sevřel rty.
„On už se nevrátí, Tille, je to tak? Už se nikdy nevrátí...?“ Vianě se zachvěl hlas. Velitel královských vojsk lehce zavrtěl hlavou.
„Měla byste na něj zapomenout, paní. Čas zahojí všechny rány...“
Královna prudce vstala. V očích měla slzy. Udělala dva kroky a zavrávorala. Goran rychle přiskočil a stačil ji taktak zachytit do náruče.
„Královno....“
Viana otevřela oči a pohlédla na velitele. Tenhle pohled viděl Goran u své královny poprvé. Věděl co znamená. Chtěl něco říci, ale královna mu položila prst na ústa a její druhá ruka spočinula na jeho hrudi. Oheň v krbu se rozhořel jasným plamenem....

„Tudy, strýčku!“ Max odemkl zadní branku do zahrady královského paláce. Goran se v duchu podivil, proč vstupují do paláce zadem, ale nedal své překvapení najevo.
Prošli zahradou a zadním schodištěm vystoupali do královniných komnat.
„Gorane!“
Královna s rozpuštěnými vlasy oblečena v sametovém rudém šatu jej přivítala s vážným výrazem v obličeji.
„Přijel posel, Gorane. Chce aby sis vyslechl osobně zprávy od našeho velitele. Je to prý velice důležité.“
(více)
28.09.2010 19:09:49 | Autor: Tomáš Kejmar | stálý odkaz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se